Pro ZastupiteleSám má knihy rád už od dětství. Dalo by se říct, že sbírá publikace týkající se historie okolí jeho bydliště. Proto po antikvariátech shání staré knihy o Rajhradicích, Loučce, Rajhradě, Opatovicích nebo Židlochovicích. “Strašně mě láká dozvědět se co nejvíc o historii svého okolí. Třeba válečné události jsou krásně popsány v knize Rudá armáda osvobozuje Moravu, kde je vesnice po vesnici popsáno, jak postupovala fronta. Kde a jak se vedly boje. Prostě kus historie. Jinou knihu mám teď rezervovanou v jednom pražském antikvariátě, vyšla asi jen v tisíci výtiscích dodává.
“Knihy do kamen nebo do spalovny nepatří, ani do popelnic nebo starého papíru. Každá z nich může mít ještě svého čtenáře či obdivovatele...pokud chcete jakékoliv knihy vyhodit, či se jich jinak zbavit - dejte mi prosím vědět,” uvedl Marek Kubeš na svém facebookovém profilu.
“Byl jsem hrozně naštvaný, když jsem ten facebookový post psal. Dozvěděl jsem se totiž se zpožděním, že i tak velmi cenná knihovna, jako byla několik desítek snad i stovek let stará knihovna a čítající téměř dva tisíce knih, skončila v brněnské spalovně,” vysvětlil Kubeš. Příspěvek do dnešního dne sdílelo na devadesát lidí a Kubešovi se ozývají lidé z celé republiky. Chtějí mu přivést knihy, co mají doma.
Podle slov Marka Kubeše ale většina lidí jeho povzdech nepochopila. Nechci, aby lidé u sebe doma hledali knihy, které by mi mohli přivést. Jen bych byl rád, kdyby je nevyhazovali. V takové případě, pokud nenajdou jinou možnost, jak je poslat dál, rád se jich ujmu, než bych dopustil, aby byly zničeny,” uvedl Marek Kubeš.
Již před pár lety u sebe doma založil něco jako "Útulek pro knihy". Dnes má v jednom z pokojů svého domu kolem tisícovky knih a další tisícovku ještě uskladněnou jinde. Objevují se případy, že se mu ozvou lidé, kteří by knihy jinak museli vyhodit. Takovým knihám rád poskytne útočiště. “Jednou se mi stalo, že mi někdo na zápraží postavil dvě bedny od banánů plné knih. Nedávno mi zase volala paní, že se stěhuje a nemá kam knihy dát,” vypočítává Marek Kubeš. Spousta lidí se ho také ptá, co s těmi knihami bude dělat, jako by měli strach, aby na nich snad nezbohatl. “Docela často se na mě obracejí různí známí, jestli nemám tu či onu knihu. V takovém případ jim ji rád půjčím nebo i dám, pokud mám třeba více výtisků. Naproti tomu mám i já knihy, které bych rád koupil a doplnil tak sbírku. Občas se najde někdo, kdo by mi za nějaké knihy chtěl zaplatit. V takovém případě je prodám za symbolickou cenu a peníze použiji na nákup dalších knih, které bych rád měl. Takhle na mě v jednom pražském antikvariátě čeká výtisk knihy Benediktýnský kalendář Rajhradského kláštera pro rok 1841, který bude stát přes 400 korun” vysvětluje Kubeš!
Dovede si představit, že až se situace s pandemií koronaviru uklidní, a lidé se zase budou moci scházet a navštěvovat, že u sebe doma udělá i něco jako otevírací hodiny. “Lidem, kteří si přijdou půjčit knihu rád uvařím kafe, jsem společenský člověk. Teď to ale úplně nejde,” povzdechl si nad plány s knihovnou Marek Kubeš.
Momentálně pracuje na databázi celé knihovny. V regálech se objevují sekce jako historie, naučná literatura, cestopisy, náboženská literatura, slovníky, detektivky, romány, červená knihovna, učebnice apod. “Doporučuji podívat se třeba na tuhle, Česká čítanka pro školy měšťanské z roku 1933, ta je velmi krásná,” rozplývá se nad krásným kusem Marek Kubeš.
