Rajhradický fotbal posílil reprezentant Mario Holek

Kariéra Maria Holka byla velmi úspěšná, bohužel ji v roce 2018 předčasně ukončily problémy se srdce. Od roku 2005 hrál Holek 1. ligu za brněnskou Zbrojovku, kde vyrostl. O tři roky později přestoupil do ukrajinského Dněpropetrovsku. Po čtyřech letech v zahraničí se vrátil do Čech, do klubu Sparta Praha. S ní v sezoně 2013/14 vyhrál ligu i pohár. Ve Spartě si zahrál i Evropskou ligu. Dnes je 33 letý sympatický sportovec členem rajhradického “áčka”, které v podzimní části 1. A třídy skupiny A vybojovalo dělené první místo v tabulce.

V krátkém rozhovoru naznačil, jak to má teď s fotbalem, a jaký je jeho vztah k Rajhradicím.

Proč jste vlastně zamířil zpět na Moravu?

Po skončení mého angažmá v Praze jsme se chtěli vrátit zpět na Moravu. S mojí ženou jsme oba Brňáci, potkali jsme se na gymplu také v Brně. Celou moji kariéru prošla se mnou včetně čtyř let na Ukrajině. Moravu ale máme rádi, takže to byl návrat domů. Máme tu oba rodinu a vzhledem k tomu, že máme dva kluky, 6 a 4 roky, tak se babičky a dědečci budou hodit!

Jak jste přišli na Rajhradice?

Hledali jsme v okolí Brna, kde bychom mohli zakotvit. Chtěli jsme nějaký rodinný dům, aby byl hned k bydlení, i když jsme původně chtěli stavět. Plán byl takový, že někde zůstaneme třeba pět let a mezitím si postavíme něco svého. A tak jsme našli domek v Rajhradicích. A moc se nám tu líbí! Dokonce tak moc, že už po pár měsících v Rajhradicích přemýšlíme, jestli se skutečně chceme ještě pouštět do stavby nového domu. A  čím dál víc to vypadá, že se to rozhodnutí odkládá.

V čem vidíš největší benefity pro bydlení v Rajhradicíh?

My máme dům v Nové ulici, která je slepá, takže odpadá strach z aut, když chceš vypustit děti ven. Kousek od domu máme navíc dětské hřiště, kam se s dětmi dá jít si pohrát. Když byly problémy s koronavirem, bylo v hospůdce “Na konci světa” otevřené okénko, takže za mě ideální poloha. I do města je to kousek, jsem za 15 minut u Ronda. A když budu mluvit o fotbale, tak na trénink dojedu na kole za pět minut!

Rajhradičtí fotbalisté si velmi cení takové posily, proč jste se rozhodl právě pro naše “áčko”?

Po operaci srdce jsem skoro dva roky nehrál. Po návratu na Moravu a přestěhování do Rajhradic jsem byl registrován v Kuřimi, kde mám kamarády. Byl jsem tam na dvou nebo třech trénincích, ale hrozně mě štvalo to dojíždění. V lepším případě je to 45 minut tam a 45 minut zpět, a když k tomu připočtete dvě hodiny téninku, tak je to hrozně moc času. A tady jsem na hřišti za po pěti minutách jízdy na kole.

Jak jsou na to se sportem synové?

Snažím se je vést ke sportu. Hrají hokej a fotbal. Já sám jsem hrál fotbal asi od šesti let a nebudu říkat, že jako táta bych nebyl rád, kdyby byli ve sportu stejně úspěšní jako já. Ale na druhou stranu je nemám v plánu nějak výrazně do sportu nutit. Když člověka něco nebaví, tak to nedává smysl.

Jsou nějaká místa, která jste si Rajhradicíh s rodinou už oblíbili?

Byli jsme se projet po cyklostezce do Rebešovic kolem Svratky. S kamarádem jezdíme na kole na Výhon nad Blučinu, i do Židlochovic. Se sousedem chodím běhat kolem řeky, už tady mám takovej okruh, takže mi to tady vyhovuje.

Čím se teď vlastně živíte?

Jsem částečně na “mateřské”, starám se o kluky. Ale máme v Brně firmu na ražené betonové podlahy, prodáváme materiál, školíme firmy a také jsme rozjeli e-shop s čistícími prostředky na věci kolem domů, na střechy a podobně.