Jiří Lipták: Mít medaili z olympiády je snem každého sportovce!

Jiří Lipták je Rajhradický rodák, na kterého můžeme být pyšní. Jako sportovní střelec v brokové střelbě na trap, se pravidelně objevuje na mezinárodních soutěžích, kde reprezentuje Českou republiku. Na svém kontě má dvě zlaté medaile ze světového poháru, po třech bronzových, jedné stříbrné se stal čerstvým mistrem Evropy. Zažil atmosféru olympijských her v Londýně a příští rok se chystá na olympiádu do Japonska!

Jen pro začátek, jak vlastně vypadá takový závod v trapu?
Střílí se na kola. Střelci se střídají na stanovištích odkud se střílí na terče. Ty mají dvanáct centimetrů v průměru a letí rychlostí 120 kilometrů v hodině. Nikdy nevíš, jaký terč ti vyletí pod jakým úhlem a v jaké výšce. Nejdůležitější je tedy postřeh, protože výstřel se děje v řádech desetin sekundy od vylétnutí terče.
 
Pojďme k tvému střílení. Dlouhodobě vykazuješ dobré výsledky. Jsou slabší i silnější sezóny, ale ta loňská byla jednoznačně úspěšná. Stal jsi se mistrem Evropy ve své disciplíně a tím sis potvrdil účast na Olympijských hrách v Tokiu 2020?

Ke sportu patří úspěchy i neúspěchy, u střelby není nic zvláštního, že forma přichází ve vlnách. Málokdy se povede na dvou i rychle po sobě jdoucích závodech zastřílet stejně dobře. Světová špička ve střelbě, to je třeba 40 střelců, a každý z nich má šanci závod vyhrát.

V čem si myslíš, že byla ta tvoje loňská sezóna (2019) lepší, co pomohlo, žes byl tak úspěšný?

Je to řada faktorů, které do sebe musejí zapadnout jako ozubená kola. Před třemi lety jsem udělal radikální změnu v použitých nábojích. Přešel jsem z těch českých na italské a od té doby jsem se každým rokem zlepšoval. V roce 2017 jsem byl třetí na světě, v roce 2018 jsem přivezl bronz z mistrovství Evropy a vloni, tedy v roce 2019 jsem Evropu vyhrál. K jiným nábojům přibylo také pár úprav na zbrani. K tomu se přidaly zkušenosti, které prostě nasbíráš jen s věkem. Navíc pro sportovního střelce jsem teď v ideálním věku. Člověk zhodnotí to co už vystřílel, co zažil, prostě ví jak na to. Nicméně když jednou máš pocit, že už ti to jde, že to umíš, většinou v následujícím závodě skončíš v poli poražených!

Samozřejmě, obrovským úspěchem je samotná účast na Olympijských hrách, ale přece se musím zeptat, s jakými ambicemi se na olympiádu do Japonska chystáš?

Olympijský závod je odlišný od všech ostatních. Klíčem k účasti je být v předešlých dvou letech před první nebo druhý na mistrovství světa nebo v minulé sezóně na stených pozicích na mistrovství Evropy nebo v některém závodě světového poháru. Takto se vygeneruje 30 nejlepších střelců, kteří se o medaile utkají na olympiádě. Jsou tam i dvě divoké karty. V této konkurenci to nebude snadné, ale rád bych se probojoval do finále. Postupuje šest střelců a do závěrečných klání jdou s čistým štítem. K dispozici je dalších 50 terčů. Každopádně snem každého sportovce je mít medaili.

Jak trénují atleti nebo lyžaři si asi každý dovede představit, ale jak se ve formě udržují střelci?

Tak samozřejmostí je střílet, střílet střílet. Dřív jsme začínali v únoru a končili v říjnu, ale teď už světová špička střílí celoročně, takže i proto jsme letos v lednu byli v Kuvajtu.
Nicméně je třeba se udržovat také v dobré fyzické kondici, takže s mým kolegou a kamarádem Davidem Kosteleckým když to jde chodíme dvakrát týdně do fitka, chodíme plavat, dáváme si saunu. Střelba je poměrně jednostranná zátěž, takže používáme i různá kompenzační cvičení. To je jedna část. Druhou částí je rozvíjení postřehu, takže hodně hrajeme tenis, badminton nebo stolní tenis.

V čem je sportovní střílení nejnáročnější?

V mém věku, kdy už za sebou mám nějaké zkušenosti, zbrań mi sedí do ruky, našel jsem správné střelivo bude asi nejnáročnější zvládnout ten psychický tlak soutěží. U mě ale paradoxně funguje trochu opak. U soutěží, kde zdánlivě o nic nejde se často nedovedu tolik vyhecovat jako u větších podniků. Když jsem pod tlakem, vím, že si nemůžu dovolit chyby, že musím zabrat, nic nepodcenit a to mi vyhovuje.

Jak jsi se vlastně dostal ke střelbě?

Už můj děda býval myslivec, taťka je taky myslivec. A s ním jsem už od malička jezdil po různých mysliveckých střelnicích. A já jsem se vždycky těšil na víkend až pojedeme střílet. Na konci střeleb mi vždycky chlapi dali vystřelit a od 13 let jsem to začal dělat sportovně v  SKP Kometa Brno a od roku 1995 se střelbě věnuji pod vedením profesionálního trenéra. Ale jak držet flintu a další základy jsem měl od svého tatínka.

Tenisté, fotbalisté či golfisté vydělávají miliony na sponzorských smlouvách. U střelců to myslím tak není, že?

Jako reprezentant jsem zaměstnanec Olympu - Centra sportu ministerstva vnitra. Současně závodím za klub SKP Kometa Brno, který mě také podporuje a pak by to samozřejmě nešlo bez sponzorů, jako je rajhradický Agroservis Martina Zedníčka, bez kterých bych rozhodně nemohl dělat řadu nadstandardních věcí navíc. Každému pomáhá něco jiného, ale když se chceš udržet ve špičce, je vždycky třeba dělat něco navíc. Soukromé tréninky, pomoc psychologa, mentální kouč, rehabilitace.. Je toho hodně.

Jak relaxuješ ve volném? Při jaké činnosti si nejvíce odpočineš?

Největší relax pro mě je pobyt v lese. Pár hodin na posedu a jsem odpočinutý. Ale zjistil jsem, že při tomhle typu odpočinku si vlastně přidávám práci doma. Pořád přemýšlím, co by bylo ještě potřeba udělat a ve výsledku se vlastně víc nadřu.
Mám dvě malé děti, které v poslední době dost začalo bavit lyžování a tím, že v zimě není střelecká sezóna v takovém proudu, můžeme si vyrazit na hory. Já jsem oprášil snowboard. Takže i odpočinek u nás v rodině je spíš aktivní.